Jak funguje Zero-Trust architektura a co vám přinese v praxi

Jak můžete věřit, že je vaše firma v bezpečí, když hranice mezi „uvnitř“ a „venku“ už dávno zmizela? Lidé pracují z kanceláře, z domova i z cest a firemní systémy běží napříč cloudy i lokální infrastrukturou. Zero-Trust je odpověď na tuto realitu – staví na principu, že se nikomu a ničemu  nedůvěřuje automaticky a každý přístup se musí ověřit. Přečtěte si náš článek a zjistěte, proč je tento model považován za standard v IT bezpečnosti.

Zero-Trust je způsob, jak řídit přístupy a snižovat škody z incidentů v době, kdy lidi pracují odkudkoli a firemní systémy běží napříč cloudem i on-premise. Místo „věříme všemu uvnitř sítě“ se držíte principu „nikomu automaticky nevěříme a vše ověřujeme“ – uživatele, zařízení i konkrétní požadavky.

Cílem je, aby se do firemních systémů dostali jen ti správní lidé, na správných zařízeních, za správných podmínek, a aby případné narušení zůstalo izolované. Na následujících řádcích vás provedeme základy i praktickými postupy, které zvládnete nasadit i v menší či středně velké firmě.

Proč vznikl Zero-Trust a čím se liší od klasického perimetru

Dlouhá léta firmy stavěly svoji IT bezpečnost na tzv. perimetrickém modelu. Fungoval podobně jako hrad s příkopem – na hranici sítě byl firewall a další ochrany, které měly útočníka zastavit. Jakmile se ale kdokoli dostal „dovnitř“, měl často mnohem větší přístup, než potřeboval. To znamenalo, že kompromitovaný účet nebo jedno napadené zařízení mohlo ohrozit celé prostředí.

Zero-Trust model jde na to úplně jinak. Nezáleží na tom, jestli je uživatel uvnitř firemní sítě nebo přistupuje zvenku. Každý požadavek se znovu vyhodnocuje – podle identity, stavu zařízení, polohy i chování. Přístup je ve výchozím stavu zamítnutý a povolí se jen to, co je opravdu nutné. Tím se výrazně snižuje možnost, že se útočník bude moci volně pohybovat napříč systémem.

Tři principy Zero-Trust, kterých se držte

Abyste dokázali Zero-Trust model zavést smysluplně a jednoduše, stačí vám držet se tří základních pravidel, která tvoří jeho pevný základ.

1. Ověřujte všechno a všechny. Nestačí heslo při přihlášení. Každý přístup byste měli posuzovat podle více faktorů – identity uživatele, stavu zařízení, místa přihlášení i chování.
2. Dávejte jen to, co je nutné. Nic navíc – tím výrazně snížíte dopady případného zneužití.
3. Počítejte s tím, že k narušení dojde. Bezpečnostní incidenty se dříve či později stanou. Důležité je umět je rychle odhalit, okamžitě odříznout postiženou část a zbytek firmy nechat běžet dál. Pomáhá k tomu dobré logování, centrální monitoring a automatizované reakce, které dokážou včas odpojit uživatele, zařízení nebo celý systém.

Co všechno do Zero-Trust patří (a jak to poskládat)

Zero-Trust není jeden přístup, ale kombinace více prvků, které musí hrát dohromady – od správy identit až po reakci na incidenty.

• Identita a přístupy (IAM): Základem je mít přehled o uživatelských účtech a právech. Pomůže vám k tomu centrální správa, kde lidé používají jedno přihlášení pro více aplikací (SSO) a mají zapnuté vícefaktorové ověření (MFA). Díky tomu se nestane, že by někdo měl přístup, který už dávno neměl mít.
• Mikrosegmentace a ZTNA/SDP: Kritické systémy držte v oddělených segmentech a zpřístupněte je jen přes bránu. Pro internet budou neviditelné a uživatel se k nim dostane až po ověření.
• Postoj zařízení (Device Posture): Určete, co je „zdravé zařízení“ – aktuální OS, šifrování, firewall a EDR/XDR s detekcí chování. Nesplní-li podmínky, přístup se zablokuje.
• Ochrana dat a role: Práva přidělujte podle rolí a potřeb. Stejná pravidla nastavte jak v aplikacích, tak na síťové vrstvě, abyste ochránili i starší systémy.
• Logování a reakce: Sbírejte logy z celého prostředí a centralizujte je do SIEM. Díky tomu rychle poznáte problém a můžete automaticky odpojit uživatele či systém.

8 kroků, jak zavést Zero-Trust a proč je důležitý i asset a patch management vaší IT infrastruktury

Nemusíte vše udělat najednou. Postupujte po krocích a skládejte architekturu postupně.

1. Zmapujte rizika. Udělejte si přehled o datech, aplikacích a uživatelích a určete, co je nejkritičtější.
2. Oddělte klíčové systémy. Kritické aplikace dejte do izolace a zpřístupněte je jen přes bezpečnostní bránu.
3. Zaveďte IAM s MFA a SSO. Centrální správa identit vám zjednoduší život a sníží rizika.
4. Nastavte pravidla pro zařízení. Přístup jen z vyhovujících zařízení – se šifrováním, EDR/XDR a aktuálním systémem.
5. Řiďte přístupy podle rolí. Každý má mít jen to, co opravdu potřebuje. Nic navíc.
6. Logujte vše na jednom místě. Sbírejte záznamy z aplikací, sítí i zařízení a centralizujte je do SIEM.
7. Automatizujte reakce. Nasazené nástroje dokážou při podezřelém chování automaticky zablokovat účet, odpojit zařízení nebo izolovat část systému, aniž byste museli zasahovat ručně.
8. Mějte jasného vlastníka a školte lidi. Zero-Trust je dlouhodobý proces, ne jednorázový projekt.

A proč asset a patch management? Zero-Trust je nejúčinnější tehdy, když přesně víte, jaká aktiva máte a v jakém jsou stavu. Asset management vám dá přehled, kde nastavovat bezpečnostní politiky. Patch management pak znamená pravidelné záplatování softwaru a systémů, které uzavírá známé zranitelnosti a omezuje možnosti útoku. Díky spojení obou přístupů snáz uplatníte princip nejmenších oprávnění, povolíte přístup pouze z vyhovujících zařízení a dokážete rychleji řešit incidenty. Navíc tím lépe splníte požadavky regulací, například NIS2 nebo ISMS.“

Jak zvládnout specifické situace

Zero-Trust se dá přizpůsobit různým prostředím – ať už řešíte starší aplikace, cloudové služby nebo vzdálený přístup zaměstnanců.

• Starší aplikace bez jednotného přihlášení (SSO) a vícefaktorového ověřování (MFA). Pokud starší systém neumí moderní způsoby přihlášení, dá se to vyřešit na síťové vrstvě pomocí ZTNA. Díky tomu zůstane vaše bezpečnostní politika jednotná a ochráníte i aplikace, které neumí pracovat s dnešními standardy.
• Multi-cloud a pobočky. Kritické systémy v cloudu mějte jen v privátních sítích. Kde to jde, používejte privátní konektivitu (Azure Private Link / AWS PrivateLink) a žádné veřejné IP; mezi lokalitami IPsec/SD-WAN. Tím zásadně omezíte expozici do internetu.
• Rychlý vzdálený přístup. Zero-Trust brána vytvoří bezpečný tunel a povolí přístup jen ověřeným uživatelům ze „zdravých“ zařízení s MFA.

Zero Trust Security: Důležitá čísla a fakta dle Sentry Technology Solutions

Jak poznáte, že jdete správným směrem?

Abyste měli jistotu, že se vaše Zero-Trust strategie skutečně posouvá, sledujte pár jednoduchých ukazatelů:

• kolik stále nemá zapnuté MFA a z jakého důvodu,
• jaký podíl zařízení splňuje vaše bezpečnostní podmínky,
• za jak dlouho dokážete odhalit a vyřešit incident (MTTD/MTTR)
• a kolik systémů funguje bez veřejné IP adresy.

Čím víc zásahů zvládnete automatizovat, tím lépe. Zero-Trust je především změna přístupu. Když ji začnete aplikovat krok za krokem, postupně si vybudujete prostředí, kde má každý jen to, co opravdu potřebuje, a kde incident neochromí celou firmu. Je to dlouhodobý proces, ale každý malý krok směrem k němu posiluje vaši odolnost a zjednodušuje každodenní provoz.

Zdroj obrázku: olmax1975 / stock.adobe.com